|
V popředí zájmu Vojenského muzea Králíky je již od jeho vzniku snaha koncipovat sbírku tak, aby byla zastoupena významná vozidla a technika, která má vztah k vojenské historii našeho státu. Jen velmi zvolna, především s ohledem na omezené finanční zdroje, se tento cíl daří naplňovat. O uspokojivé situaci lze hovořit snad pouze v souvislosti s kolekcí techniky sovětského původu, která byla zavedena v období II. světové války a tvořila součást výzbroje našich jednotek do roku 1945 i dlouho po válce. (tank T-34, samohybný kanón SU 100, polní kanóny ZIS 2 a ZIS 3…).
Snahou muzea je podobně zkompletovat kolekce techniky například čs. armády do roku 1938, německé Wehrmacht, ale i kolekci britské a americké techniky. Vždy je uvažováno (opět s ohledem na omezené finanční zdroje) jen o běžných a hojně zastoupených typech, nebo, jako v případě čs. armády do roku 1938 o jejich replikách. Záměr je v budoucnu prezentovat v každé kolekci motocykl, štábní automobil, nákladní automobil, některé obrněné vozidlo a dělostřeleckou zbraň.
S ohledem na tyto záměry se mimo jiné zaměřilo úsilí na získání německého stíhače tanků Hetzer, který má ve vztahu k naší vojenské historii velmi úzkou vazbu. Nejen proto, že jeho podvozek vycházel z úspěšné konstrukce čs. tankových podvozků, ale také proto, že byl vyráběn na našem území a představoval jednu z nejúspěšnějších konstrukcí II. světové války. Rovněž jeho účast v bojích konce druhé světové války na území našeho státu nebyla nevýznamná, po válce byl dále vyráběn, zaveden v armádě a také vyvezen.
Během několik let pátrání v zahraničí, v muzeích i u soukromých sběratelů, jsme došli k závěru, že získání tohoto vozidla tímto způsobem je finančně neřešitelný problém.
Proto jsme přikročili k řešení, které je sice podstatně časově a technicky náročnější, ale mělo by být řádově lacinější. Jde o rekonstrukci tohoto stroje při maximálním využití jeho originálních částí. V průběhu let se podařilo muzeu získat například kompletní podvozek, motor, převodovku, několik dalších pojezdových kol a množství drobných součástek. Existuje do značné míry předpoklad, že by bylo možné chybějící části vyrobit podle originální dokumentace a exteriér vozidla rekonstruovat do původní podoby. Interiér (z něj například muzeum vlastní originální sedačku) je větší oříšek a v tomto směru nemá VMK větších ambicí. Je to dáno náročností případné rekonstrukce celého vnitřku vozidla.
Obracíme se tedy na všechny, kteří by měli zájem pomoci tomuto stroji, který není zrovna běžnou záležitostí tuzemských vojenských expozic, znovu do plné krásy. Hledáme sponzory rekonstrukce, sběratele a znalce, kteří vlastní některé originální součásti Hetzeru, nebo dokumentaci, aby s námi vešli v kontakt a přispěli svými znalostmi, nebo možností kopírovat předměty z jejich sbírek, či získat originál k realizaci této ambiciózní vize.
Stíhač tanků Jagdpanzer 38 (t)
Koncem roku 1943 bylo rozhodnuto o stavbě lehkého stíhače tanků
využívajícího podvozku a řady dalších částí čs. lehkého tanku
vz. 38. Mělo jít o lehce pancéřované, silně vyzbrojené a velmi
pohyblivé vozidlo. Rychlost měla dosahovat 60 km / hod.,
hmotnost neměla přesáhnout 13 tun, výzbroj měl tvořit
bezzákluzový kanón. Ačkoliv při vývoji vozidla bylo hojně
improvizováno a řada původních předpokladů a požadavků nebyla
dodržena, představoval Jagdpanzer 38 (t) ve své konečné podobě
velmi výkonnou, kvalitní a v rukách vycvičené osádky i obávanou
zbraň. Měl vhodně tvarovanou (a tím odolnou) korbu, výkonný
kanón a byl dostatečně pohyblivý. Do konce války bylo vyrobeno 2
827, po válce dalších 358 kusů. Takticko
technická data (TTD)
|
